Huculský kůň
Huculský kůň se vyznačuje vytrvalostí, nenáročností, otužilostí a dlouhověkostí. Charakterově bývá označován za psychicky vyrovnaného, učenlivého a pracovitého, vyznačuje se výbornou pamětí. Díky své klidné a vyrovnané povaze se hodí především k rekreačnímu ježdění, výcviku jízdy a hipoterapii. Jeho hmotnost se pohybuje mezi 350 - 450 kg, další rozměry (klisny / hřebci):
Nejčastější zbarvení je celoplášťový hnědák spíše tmavšího odstínu s temným úhořím pruhem na hřbetě, pak ryzák a plavák. V chovu se upřednostňuje barva šedá (myší), která byla typická pro divoce žijící tarpany, ovšem ta se v současnosti vyskytuje velmi vzácně. V některých oblastech se můžete setkat i se strakáči, ale ti se nepovažují za čistokrevné (pro chov jsou bílé odznaky nežádoucí). Pro svoji neobyčejnou výkonnost, houževnatost a schopnost pohybovat se v neschůdném terénu byli huculští koně v minulosti využíváni jako tažní koně a pro armádní účely, především v době 1. světové války. Po válce, v souvislosti s nástupem techniky, byl jejich počet značně snížen a byli využíváni pro práci v lese. Často docházelo ke snahám plemeno "vylepšit" křížením s haflingy, fjordy a noriky, aby výsledkem byl kůň silný a dostatečně obratný pro přibližování dřeva a další náročné práce v lesích.V 70. letech byla populace huculských koní tak nízká, že hrozil jejich zánik a plemeno bylo proto zařazeno mezi světově chráněný genetický zdroj v rámci FAO a UNESCO. V současné době je chován v České republice, Polsku, Rumunsku, Maďarsku, Slovensku, Německu a Rakousku. V rámci ČR existuje dotační program na ochranu genetických zdrojů huculský kůň. V současnosti je chováno na území ČR cca 150 klisen čistokrevných a dalších 500 v různém stupni přimísení jiných genů než je huculský kůň. Jeho chovem se zabývá kolem 70 chovatelů, mezi větší chovatele patří kromě farmy Košovka: Aster Hucul Club Praha, farma Hucul Vítkovice - Janova Hora, farma Ypsilon -Cunkov u Jistebnice a p. Zdeněk Peter - Zakšín - Dubová Hora. V Čechách zastupuje zájmy chovatelů huculského koně ACHHK (Asociace chovatelů huculského koně, zal. 1997) se sídlem v Pardubicích, která řídí chovatelský program, zajišťuje výkonnostní zkoušky a spravuje plemennou knihu. Další organizací je Asociace chovatelů koní se sídlem v Písku, v mezinárodní měřítku pak HIF (Hucul International Federation) se sídlem ve Vídni. V chovu se rozlišují čtyři hlavní linie, tj. potomci hřebců Hroby, Goral, Oušor a Gurgul. Méně rozšířené jsou linie Pietrosu a Prislop. Na naší farmě jsou chováni tři plemenní hřebci: Gurgul janovský, Hroby VI a Goral Pedro. Za připuštění klisny požadujeme poplatek 2.000,- Kč. Je možné domluvit odvoz klisny k nám na farmu,příp. klisnu můžeme nechat na určitý čas u nás ve výběhu. Cena se v tomto případě určuje dohodou,přibližně 100,- Kč / 1 den.  778 Goral janovský s.v.: (rodokmen)
 2424 Hroby VI - 7 s.v.: (rodokmen)
 2737 Goral Pedro s.v.: (rodokmen)
Huculský kůň 21. století a jeho chovateléV současné době Asociace chovatelů huculských koní eviduje cca 85 organizovaných chovatelů. Toto chovatelské sdružení vede plemennou knihu a v jejích oddílech je zapsáno na 650 těchto horských koní. V letošním roce pro území Čech a Moravy do plemenitby bylodoporučeno a zařazeno 32 hřebců. Ti jsou součástí fondu genových zdrojů koní huculského plemene. Geneticky zajímavých klisen se v republice vyskytuje na 135 kusů. Každoročně se pro vybrané klisny a hřebce ve stáří 3 let, max. 4 let, pořádají výkonnostní zkoušky. Ty jsou ostatně jednou z dalších podmínek mimo původových a charakterových pro výběr klisen a hřebců jako genetických zdrojů. Asociace chovatelů huculských koní (ACHHK) je členem Asociace chovu koní v Písku a současně i členem mezinárodní specializované organizace pro chov huculských. koní HIF (Huzul International Federation) se sídlem ve Vídni. Výbor ACHHK pracuje ve složení ing. Karbusický Ivan, předseda a stálý zástupce organizace v ACHK, Ing. Tetzeli Jiří, místopředseda, zastupuje organizaci v HIF a při mezinárodních stycích. Dále jsou členové výboru Peter Zdeněk, Kubias František, předsedou revizní komise je Lukavec Josef, sekretariát vede a a agendu vyřizuje ing. Jelínek Jaroslav, CSc. ACHHK vede uzavřenou plemennou knihu huculských koní, má ustanovenou radu plemenné knihy, šlechtitelský program plemene, řád plemenné knihy, zajišťuje a řídí výkonnostní zkoušky klisen a hřebců, výběry koní pro výstavy a přehlídky, vydává 4-5x ročně zpravodaj pro své členy, kde jsou zveřejňovány výsledky plemenitby, zprávy z chovů, nové zákony a vyhlášky a další nařízení související s chovem koní, nebo novinky pro držitele a chovatele koní, zprávy a novinky z HIF a z mezinárodních setkání. Organizace vysílá zástupce do komise pro genetické zdroje při Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi i na jednání ACHK. K činnosti organizace náleží i poradenská a evidenční činnost v chovu huculských koní ... Huculský kůň byl od roku 1856 zařazen do Rakousko-Uherské armády do horského terénu k použití jakou soumar, k tažení vozu a techniky v horách i jako jezdecký kůň. Zrušením hipologických vojenských jednotek v 50. letech min. století nastaly různé pokusy využití tohoto koně v čistokrevné podobě nebo jeho kříženců v ČSR. Nikdy nebyly vyhodnoceny a mnohé pokusy na úrovni šlechtitelských programů skončily, aniž by byly zaznamenány jakékoliv výsledky. V současnosti huculský kůň se zařadil jako rodinný hobby kůň, vhodný především pro jízdy v terénech jak v sedle, tak v zápřahu s vozy. Je využíván k výuce adeptů jezdeckého sportu, vozatajství i hiporehabilitaci. O huculských koních se hovoří i jako o koních starců, tedy milovníků koní, kteří s přibývajícím věkem ztrácejí síly, a své ambice s koňmi musí zaokrouhlovat směrem k menší náročnosti a námaze. Samotný chov v ČR je značně atomizován. Na rozdíl od Slovenska, Polska, Rumunska a Maďarska je plně v soukromé sféře. Toho času státní hřebčíny Písek a Tlumačov vlastní pouze 4 kvalitní huculské hřebce. Největší a současně nejznámějšími českými chovy jsou ve Vítkovicích v Krkonoších, v Praze na Zmrzlíku, v plzeňském kraji v Březí u Žinkov, v Zakšíně (Dubová Hora) na Kokořínsku a v Cunkově u Jistebnice. Na Moravě k největším chovům náleží chov p. Merty v Jeseníkách. Tyto chovy kromě kvalitního plemenného materiálu nabízejí i turistické jízdárny, některé i rehabilitace formou hiporehabilitace a především výlety na koních po okolí jízdáren. O huculech je známo, že náležejí k nejhouževnatějším. a nejnenáročnějším na pastvu, krmení a ustájení. Jsou vysoce inteligentními, s výbornou pamětí a charakterově téměř bezproblémovými koňmi. Jejich tvrdá pevná kopyta, při nárazovém využívání koně, nebývají kována. Ve své domovině v horách Karpatského oblouku byli vyšlechtěni k celoročnímu pobytu v přírodě bez přístřeší. Pouze za velikých mrazů se pro klisny s hříbaty rozdělávaly ohně, aby zvířata měla kde se ohřát. Dříve se do chovu vybírali koně, kteří procházeli zkouškami pro soumarské práce, juce (soumarská konstrukce vyrobená pro hřbety hucula). Kůň musel nést 180 kg 35 km těžkým horským terénem. Při zkoušce sedlové části nesl 150 kg (živá váha jezdce, sedlo a zásoby) na vzdálenost 100 km. V tahu pár koní táhl ve voze 28 km těžkým terénem 2800 kg. Tyto hmotnosti předepisovala Rakousko-Uherská armáda pro zkoušky z důvodů, že korespondovaly s váhou jednotlivých částí děl a tehdejších zbraní. Současnost na huculské koně takové nároky neklade. Výkonnostní zkoušky v ČR vycházejí z bývalých československých norem pro výkonnostní zkoušky koní a byly uzpůsobeny pro koně malého plemene. Z disciplín, které kůň zkušební komisy předvádí, jsou části podsedlová na jízdárně, kde kromě všech druhů kroků kůň musí prokázat i ochotu ke skoku s jezdcem, při jízdě v zápřahu, po silnici ve voze, kromě ovladatelnosti prokáže nelekavost vůči míjejícím a předjíždějícím autům a nákladním vozům v časovém limitu. A třetí část zkoušky se týká tahu klády nebo jiného břemene. Všechny části zkoušky musí kůň absolvovat během jednoho dne bez odpočinku. Současné požadavky a těžiště zájmů chovu huculského koně jako rodinného hobby koně přicházejí v různých časových etapách nárazově. Především jeho časové využití je směřováno do dnů pěkného počasí na jaře, na podzim a v období dětských prázdnin. I v původní domovině se tyto koně používali nárazově, bez předchozího tréninku. Takovéto zátěže jsou důkazem mimořádné konstituční tvrdosti koně, neboť nárazové vytížení je pro zvíře značně náročné. Kůň byl šlechtěn na nenáročnost vůči pastvě a krmení a této vlastnosti i součastní majitelé využívají ke spásání špatně přístupných travnatých ploch v různých areálech, mezi objekty a ve značně svažitých terénech. Tedy jednou z jeho novodobých funkcí je i náhrada "sekačky" ve špatně přístupných terénech. Huculský kůň náleží k těm koním, kteří bývají charakterově bezproblémoví a pokud špatným křížením nebo chováním držitele koně špatné vlastnosti kůň nezískal během života, jeho povaha bývá přátelská a k člověku důvěřivá. V posledních letech z iniciativy Dr. Ing. Maciejackowski (hipolog krakovské univerzity) se pro huculské koně organizují chovatelské přehlídky a závody, tzv. Huculská stezka. Jedná se vždy o mezinárodní závody, které v sobě zahrnují prvky military a parkuru s ohledem na možnosti tohoto plemene. Jsou zařazeny vždy i speciální překážky, které v tradičních skokových a jezdeckých disciplínách pro koně neexistují. Jedná se o 80 různých speciálních překážek, se kterými v civilizované přírodě kůň přichází do styku - pneumatiky, výkopy označené fóliovými pásy, plastové fólie, rošty, různé zvuky klaksonů a šustění plastových sáčků. Samozřejmě je využíváno schopností těchto koní vystoupat a scházet po strmých svazích, procházet brody, prodírat se houštinami ... Délka tratě a posloupnost překážek, které jsou standardizovány, při jednotlivých závodech bývá různá. Od 15 - 25 km jízda přírodou na čas, nikoliv na rychlost, ale na přesnost času. Penalizační body jsou jezdci a koni přidělovány za předčasný nebo pozdní příjezd do cíle i shození nebo neprojití některou překážkou. V roce 2004 poprvé se tento závod konal jako Evropský pohár. Sčítala se umístění závodů v SRN v Heimbergu, v ČR v Březí u Žinkov, v Rakousku v Oberrohrbachu a v Polsku v Gladiszowě. Všechny tyto závody se jely jako mezinárodní za účasti zahraničních jezdců a koní. v ČR se tento závod jel vloni poprvé a byl organizován v areálu Březí u Žinkov ve dnech 14. - 15. 8. 2004 pod patronací ACHHK, obce a pana starosty Žinkov JUDr. Jiřího Pomahače. Závodů a přehlídky koní se tehdy účastnili koně ze SRN, Rakouska, ČR a Polska. Závod vyhrála Maja Karyová na huculském koně Janulka. Čeští chovatelé huculů byli zastoupení především chovem p. Zdeňka Petery ze Zakšína u Kokořína a domácími koňmi z Olšovky v Březí u Žinkov. V roce 2005 huculská stezka opět bude organizována formou seriálu "Evropský pohár". První závod a přehlídka je proponován na 12. - 14. 6. 2005 v SRN do Kreuthu u Reidenu Südbayern Halle v Matheshofu, cca 50 km od hraničního přechodu Folmava. Jede se jako Mistrovství SRN pro huculské koně a konik s mezinárodní účastí. Dalšími známými termíny 14. - 15. 8. 2005 na Slovensku v Topolčiankách, 2. - 3. 9. 2005 v Březí u Žinkov. Termíny Huculské stezky v Rakousku a Polsku budou určeny 12. 6. 2005 v Kreuthu v SRN. Těmito mezinárodními akcemi dostali příležitost chovatelé a majitelé huculských koní ještě více své hobby koně prezentovat na společných akcích a v domácím prostředí své miláčky připravovat pro takovou práci koně, pro kterou byl kdysi tento chov šlechtěn a nyní využíván. Konstitucí huculský kůň se samozřejmě jeví jako nevhodný pro drezúry. Bývá omylem, jestliže na sportovních dnech jednotlivých jízdáren jsou tito horští koně předváděni v disciplínách, pro které nemají předpoklady. Huculská stezka naopak umožňuje vyniknout tomuto malému houževnatému koni v prvcích, které jsou mu vlastní. Alice Tetzeli
|
Huculský kůň patří mezi primitivní malá horská plemena koní, vyšlechtěná z tarpana Své jméno získal od nevelké skupiny slovanského obyvatelstva příbuzného Ukrajincům a ovlivněného přílivy jiných národů, která žila ve východní části Karpat (přestože původním teritoriem huculských koní byla oblast celého karpatského oblouku).Komentáře
Přehled komentářů
Hroby je ustajenej u vas muj koník ma taky pravě otce Hrobyho VI ale na fotkach je tmavší a potkavala sem ho ve Vilémově moje stránky www.hucullogen.wu.cz
Hroby VI
(Lucie, 9. 2. 2009 11:18)